Infrazářiče
Vytápění rozlehlých a vysokých prostor přináší často řadu problémů a může být i neúměrně finančně náročné. Zejména pokud je nainstalován otopný systém, který není optimální z hlediska udržení požadovaných teplot v pracovní zóně, neodpovídá vlastnostem objektu a způsobu jeho využívání. Potom dochází ke zbytečnému vytápění „hluchých“ míst, k vysokým tepelným ztrátám a špatnému rozdělení teplot ve vytápěném prostoru. Jednou ze základních podmínek pro efektivní vytápění rozlehlých a vysokých prostor je proto volba správného systému s ohledem na konstrukci a způsob využívání prostor. Sálavé otopné systémy s plynovými infrazářiči pro vytápění velkoprostorových objektů průmyslové i občanské sféry jsou považovány za energeticky úsporné řešení.
Princip infrazářičů
Vytápění spočívá v jednoduchém systému tzv. sálání. Zdroj vyzařuje infračervené paprsky (elektromagnetické vlnění). Tyto paprsky se šíří přímočaře prostorem a teplo vzniká teprve při dopadu na těleso. Na člověka působí sálavé vytápění v halách převážně nepřímo, neboť se nejdříve ohřívá podlaha, spodní část obklopujících zdí, předměty v hale, a ty potom vyzařují na základě své zvýšené teploty dlouhovlnné záření. Vzduch, kterým prochází infrazáření nepohlcuje žádné záření, pouze nepatrná část záření ohřívá vodní páry, částice prachu. Nedochází proto k výrazným ztrátám vlivem ohřevu okolního vzduchu.
Plynové infrazářiče patří z hlediska předávání tepla sáláním k nejefektivnějším způsobům vytápění. Zemní plyn je spalován a vzniklé záření se odráží do požadovaného prostoru pomocí reflexních ploch.
Rozdělení plynových infrazářičů
Podle způsobu spalování plynu se infrazářiče dělí na 2 druhy:
- světlé (spalováním plynu je ohřívána keramická deska, která sálá tepelnou energii),
- tmavé (spalují plyn uvnitř ocelové trubice, která svým povrchem sálá teplo).
Světlý infrazářič je otevřený spotřebič s povrchovou teplotou keramické desky cca 800–900 °C, poměrně jednoduché konstrukce, malé váhy. V důsledku nižších teplot v plameni a kratších dobách zdržení molekul plynu a spalovacího vzduchu v zóně plamene se tyto spotřebiče vyznačují velmi nízkými emisemi. Proto lze u nich spaliny odvádět z vytápěného prostoru nepřímo zároveň s větráním např. haly. Provoz světlých infrazářičů je tedy zapotřebí vázat na chod ventilátorů nebo otevření větracích otvorů. Světlé infrazářiče jsou použitelné v halách výšky 5–20 metrů. Jsou nabízeny v rozsahu výkonů 5 až 40 kW.
Tmavý infrazářič je uzavřený spotřebič s povrchovou teplotou sálavé trubice 200 - 500 °C (trubice obvykle varu U). Plyn je spalován v hořácích, odkud jsou spaliny vyvedeny do trubic opatřených reflexními zákryty. Konstrukčně je tmavý infrazářič složitější a podstatně těžší. Protože spalování probíhá za přítomnosti plamene jako u klasického hořáku (vyšší teplota, delší doba zdržení), vzniká oproti světlým infrazářičům větší množství emisí a spaliny je proto nutné odvádět spalinovým potrubím nebo komínky mimo vytápěný prostor. Nahřívací doba tmavých infrazářičů je delší než světlých. Oblast použití tmavých infrazářičů je v halách výšky 5-8 metrů pod střešní plášť. Ve vyšších halách se účinnost tmavých zářičů snižuje. Tmavé infrazářiče vyžadují vzhledem k vyšší váze nákladnější instalaci a mají větší nárok na místo na stropě haly. Jsou nabízeny v rozsahu výkonů 10 až 70 kW.
Tam, kde můžeme použít pro vytápění oba typy infrazářičů, je vhodné uvážit i dobu jejich náběhu do plného výkonu, která je u tmavých 15 až 20 minut, u světlých 1 až 3 minuty a zvážit možnost užití jejich kombinace.
Hlavní výhody, použití plynových infrazářičů
Hlavní výhody plynových infrazářičů jsou velmi rychlá doba ohřevu (plynové infrazářiče najíždějí velmi rychle na jmenovitý výkon, při práci je lze rychle zapnout, mezi směnami vypnout), možnost vytápět jen vybrané pracoviště ve velké hale, nízké koncentrace oxidů dusíku ve spalinách.
K nevýhodám patří nutnost vybavení prostor zvláštním systémem větrání, omezení systému na pouhou funkci vytápění a nemožnost jejich použití v hořlavém prostředí.
Plynové infrazářiče jsou nejčastěji používány ve velkoprostorových objektech jakými jsou velké průmyslové haly, výstavní haly, sportovní haly (tenisové haly, tělocvičny, víceúčelové sály…), dílny, sklady, hangáry, velkoobchody, tržnice, obchodní domy, automobilový průmysl (opravny, garáže, karosárny, výstavní prostory), skleníky, tiskárny, lakovny, prádelny, kostely a dále jsou rovněž užívány např. pro povrchové úpravy a vysoušení materiálů nebo pro rozmrazování vagónů.
Plynové infrazářiče nacházejí své uplatnění ale i v komerční sféře nebo v domácnostech. Infrazářiče na podstavci jsou vhodné na terasy pro chladné večery, do zahradních restaurací, na koupaliště a pod. Obvykle bývá využíván propan v lahvích, infrazářiče lze však napojit i na rozvod zemního plynu.
